Lesní Poustevna
S radostí Vám oznamujeme, že v Čechách vzniká projekt theravádové poustevny pro dlouhodobý pobyt a meditační praxi mnichů a laiků dle principů života v Dhammě ustanovených vznešeným Buddhou. Vybudováním poustevny bude pevně ukotvena mnišská Sangha v českém prostředí.

 

 


Poslání
Věříme, že život v tichu, přírodě, jednoduchosti a ústraní vytváří ideální podmínky pro praxi Dhammy v jejím esenciálním smyslu – způsobu života vedoucího k úplnému osvobození od všeho neprospěšného. Poustevna by měla být místem, kde studium a praxe Buddhova učení mohou kulminovat v realizaci spirituálního života v Dhammě. Takto žitá Dhamma se pak stává inspirací pro další zájemce o spirituální hodnoty a nejzazší pravdu.

 

 
 

 

Konkrétní cíl
 
Vybudovat v České republice lesní poustevnu, v níž malá skupinka buddhistických theravádových mnichů a praktikujících laiků může dlouhodobě pobývat v ústraní.
Hlavní budovou projektu je malý dům (např. hájenka), který poskytne zázemí pro rezidenty (hlavní společná místnost/ jídelna, kuchyně, koupelna apod.), dále dva až tři malé pokoje pro hosty.
V dochozí vzdálenosti max. 30 minut od hlavní budovy bude v lese rozmístěno až šest samostatných pousteven (malé dřevěné chatky, obytné maringotky apod).

 

 

 

 




Důležité parametry:
Záměrná skromnost, jednoduchost, finanční a organizační nenáročnost

 

Samota (hlavní budova by měla stát mimo vesnici, na konci příjezdové cesty- zároveň ne více než 30 minut chůze do nejbližší vesnice nebo malého města)
 
Příroda/ les/ lesní palouky
 
Ticho (vzdálenost od dopravních komunikací, továren apod.)

 

 

 

 

 

 
Projekt vzniká ve skupině českých mnichů a dlouhodobě meditujících laiků ve spolupráci s českou Theravádouvou společností, Bodhi Praha a Centrem Lotus. 
 

Lesní poustevna - záměr

 
Tento projekt má za cíl vybudovat v České republice lesní poustevnu, v níž malá skupinka théravádových buddhistických mnichů a praktikujících laických buddhistů může dlouhodobě pobývat v podmínkách, které jsou podpůrné mnišskému tréninku.
 
Ideálně by poustevna měla být to místo, kde studium (pariyati) a praxe (patipati) Buddhova učení mohou kulminovat (pativedha) v realizaci spirituálního života v Dhammě.
 
Důvody pro vybudování poustevny jsou v zásadě dva. Ten první je ryze pragmatický. V současné době žije v zahraničí, převážně v asijských klášterech více než desítka českých mnichů. Většina z nich se hlásí k tzv. lesní tradici, jejímiž charakteristickými rysy jsou důraz na meditační praxi, inklinace k životu v ústraní a striktní dodržování mnišských řádových pravidel. Řada českých mnichů v posledních letech opakovaně navštěvuje Evropu, několik jich zde žije trvale. Přirozeně zavítají z různých důvodů do České republiky a někteří by se rádi zdrželi delší dobu. Zatímco v jiných evropských zemích se v posledních desetiletích objevily fungující lesní kláštery, tak u nás se zatím nepodařilo vytvořit žádné vhodné místo pro dlouhodobější pobyt théravádového mnicha lesní tradice. Bydlení u rodiny či přátel, ve městě, v meditačním centru či klášteře jiné spirituální tradice je provizorní řešení, které s sebou nese nutnost přizpůsobení se. To jednak často narušuje stabilitu meditační praxe a zároveň tím čeští buddhističtí podpůrci i nebuddhistická veřejnost nemají možnost zažít mnicha v jeho přirozeném prostředí. Tím nemohou získat zkušenost, co vlastně prostý každodenní mnišský život obnáší, a tak plně pochopit a docenit, proč si někteří volí tuto životní cestu. Bez kontaktu s živoucí mnišskou tradicí je snadné nabýt dojmu, že mnišství je v moderní době postradatelný anachronismus. Lze snadno opomenout, že po 2 600 let (v případě buddhistických mnichů) je mnišství inspirací k radikálnímu přehodnocení života. Vždy a v každé době se najdou lidé, kteří touží se plně věnovat spirituální cestě, a pro ně je setkání s někým, kdo již touto cestou kráčí, nepostradatelné.
 
Druhý důvod pro vybudování lesní poustevny je obsažen v jejím názvu. Jak bylo zmíněno, fungující kláštery lesní tradice již v Evropě existují. Ve většině z nich je jejich organizace, styl života i mnišský trénink importován z Asie. Aktuálně chybí, kromě pilotního projektu poustevny Samanadípa ve Slovinsku, alternativa. Chybí chráněný prostor nabízející několika mnichům možnost žít nezávisle v relativním ústraní podle svých individuálních potřeb mimo instituci organizovaného kláštera. Chybí prostor, který by podporoval jednoduchý, skromný a finančně nenáročný životní styl v úzkém sepjetí s přírodou, v tichu a samotě. Chybí místo, kde by se mohla svobodně rozvíjet evropská lesní tradice očištěná od kulturních nánosů asijského buddhismu.
 
Smysl poustevny by tedy byl dvojí. Za prvé vytvořit stabilní místo, kde mohou théravádoví čeští mniši žít a praktikovat, a tím definitivně etablovat Dhammu v českém prostředí. Vzhledem k árámě mnišky Visuddhi v Prostějově by tak byla na území Česka trvale přítomna všechna čtyři společenství tvořící tradiční buddhistickou komunitu – tj. mniši, mnišky, laičtí buddhisté muži a ženy. Za druhé vytvořit místo speciální jako alternativu k v současnosti dominujícímu modelu klášterních institucí asijského typu. Zpřístupnil by se tak mnichům i seriózně praktikujícím laikům meditativní styl života v lesním ústraní, s jehož popisem se opakovaně setkáváme v Buddhových promluvách. Takový život je dnes možný jen v Thajsku, Barmě a na Srí Lance, ale i tam méně a méně jen jako okrajový proud. Paradoxně se tak založením poustevny v Česku 21. století otevírá možnost oživit původní praxi.
 
 
 
Konkrétní a praktické nápady k vybudování lesní poustevny
 
Nejdůležitějším faktorem pro vybrání vhodné lokality je „ticho a zeleno“. Tzn. že poustevna musí být u lesa či přímo v lese a na samotě. Zvukové znečištění je závažnou vadou smyslu celého projektu. Nelze, aby ve slyšitelném dosahu bylo město, frekventovaná silnice, železniční trať, pole obhospodařované těžkou technikou či tovární provoz. Zároveň, ale poustevna nemůže stát v divočině. Ideálně by v okolí (cca. 30 min. chůze) měla být vesnice s obchodem či restaurací. Malá vesnice či osada může být i blíže. Důvod pro obchod či restauraci je následující. Mniši mají řádovou disciplínou zakázáno si vařit, skladovat potraviny a používat peníze. Jsou tedy stran jídla plně závislí na pomoci ostatních. V Asii toto není problém. Zkušenost z Evropy ale ukazuje, že zajištění obživy v souladu s mnišskými pravidly je problematické a zároveň klíčové.  Nabízí se dva modely. Buďto je v poustevně přítomen někdo, kdo se stará o kuchyň, a nebo je v okolí místo, kam si mniši mohou pro jídlo dojít. Tím místem může být např. restaurace, kam si díky dohodě s majitelem mohou mniši jednou denně dojít pro předplacený oběd, nebo obchod s předplaceným úvěrem či někdo, kdo by vařil a u koho si mniši mohou jídlo vyzvednout nebo levný dovoz jídla. Snahou by mělo být upřednostnit první variantu, kdy by se vařilo přímo v poustevně. Případná druhá varianta musí být funkční, aby nemohlo dojít k situaci, že v poustevně zůstane jeden či více mnichů bez možnosti se najíst v blízkém okolí, což by pochopitelně vedlo k opuštění poustevny. Klasická praxe pochůzky po almužně je v českém prostředí limitována a nelze na ni spoléhat.
 
Poustevna by zahrnovala jednu hlavní budovu a v okolním lese do 30 minut chůze by bylo rozmístěno několik dřevěných chýší či maringotek. Vždy pro jednu osobu a nikdy ne dvě chýše pohromadě kvůli pocitu ústraní. Hlavní budova, což by mohla být chalupa či hájenka apod., bude poskytovat nezbytné zázemí. Měla by disponovat vodou a elektřinou. Potřebná je jedna hlavní víceúčelová místnost, kuchyň, ideálně dvě ložnice, záchod, koupelna a sklad. K hlavní budově by měla vést komunikace z důvodů dostupnosti, ale měla by zde končit. Nelze, aby kolem budovy vedla používaná cesta. Pro začátek by stačila hlavní budova a jedna či dvě chýše, aby v poustevně mohli být 1-2 mniši a 1-2 laici. Pozemek nemusí být velký. Chýše by měly být jednoduché. Některé lze vybudovat tak, že by byly celoročně obyvatelné, jiné mohou být k použití pouze v létě. Je třeba zajistit u majitele lesa (pravděpodobně soukromá osoba) možnost umístění chýší (např. formou pronájmu či časově omezené dohody). Zkušenost ukazuje, že skromnější a trochu obtížnější životní podmínky jsou podpůrné meditační praxi. Luxusní vybavení a pohodlné bydlení ve výsledku vede k úpadku.
Poustevna by byla k dispozici i laikům. Nesloužila by k provozování meditačních retreatů, ale umožňovala by individuální pobyty seriózním zájemcům. Komunita by byla malá. 1 až 3 mniši a 1 až 3 laici. Není nutné, aby nějaký mnich žil v poustevně trvale. Mniši se mohou rok od roku střídat dle pozvání laické komunity. Stejně tak by poustevna umožňovala pobyt krátkodobým návštěvám. Např. mniši, kteří jsou pozváni do Česka pro výuku na meditačních kurzech a chtěli by si na pár dní odpočinout v ústraní.  Je možné, že by v poustevně žil nějaký laik trvale či dlouhodobě a fungoval by jako správce. Za pobyt v poustevně by se neplatilo. Vše by bylo hrazeno formou darů a nebylo by od těch, co v poustevně pobývají, nic vyžadováno. Snahou by vždy bylo nejprve snížit náklady než hledat sponzory.
 
Všechny fotografie jsou použity ze slovinského projektu poustevny Samanadīpa (www.slo-theravada.org), který nám byl inspirací. Děkujeme
 

KONTAKT

+420 608 571 698‬
+420 721 578 397
lesnipoustevna@gmail.com
Česká Republika
This website is created with Website Builder - Ucraft
i want a website like this
Ucraft is a free website builder that provides web designers, marketers and business owners with a set of web design tools to start their next awesome project in minutes. No coding or designer skills needed. Go to Ucraft